V obecním zpravodaji z dubna roku 1999 se o vzniku našeho oddílu můžeme dočíst toto:
„Náš skautský oddíl, kterému bylo z vyšší moci úřední přiděleno číslo 713, vznikl za tak zmatených událostí, že si jeho historii nikdo (kromě At – puie) nepamatuje. První záznam v naší kronice se datuje k 8. 10. 1997. Je to vyprávění o výpravě na Blaník, která se tehdy udála. Od té doby jsme podnikli již spoustu dalších zajímavých a veselých akcí.“
Zmíněnou kroniku bohužel nemáme, někam se asi ztratila…
At – pui (neboli Veselé srdce) je zakladatel našeho oddílu, katolický kněz z řádu Premonstrátů, civilním jménem Tomáš Biňovec a řádovým Gereon. Farářoval v několika vesnicích spadající pod milevskou farnost, včetně Sepekova a Nadějkova.
A co tedy o začátcích skautování v Sepekově a Nadějkově říká on?
„Po mém příchodu do Milevska v létě 1995 jsem začal pracovat s dětmi a mládeží. Myslím, že rok na to jsme uspořádali s pár ministranty první ještě neskautský tábor u kapličky pod Sepekovem. Táhli jsme po vzoru Svojsíkových prvních chlapců dvoukolák se vším vybavením. Stejně tam za námi druhý den ráno přijeli někteří vystrašení rodiče auty s tím, zda a jak jsme přečkali první noc.
Z této malé party se vyvinul zárodek vznikajícího oddílu. Zároveň paralelně jsem tvořil jádro nadějkovského oddílu. Pamatuji si, že začátky byly skromné, klubovna na faře, která byla jinak neobyvatelná, byla jednoduchá……
Myslím, že to bylo někdy na podzim nebo v zimě roku 1997, kdy jsem chtěl společný oddíl sepekovských a nadějkovských skautů registrovat a spojil jsem se s Tipem, vůdcem střediska (přístavu) vodních skautů v Opařanech. Tam se na nás zpočátku tvářili trochu nedůvěřivě jako na ty „suchozemské krysy“, jak nazývají vodáci (dle nás „vodní myši“) běžné skautské oddíly. Rychle jsme ale našli společnou řeč, a tak jsme od té doby byli registrováni u nich, protože na venkově mimo Milevska nebylo žádné skautské středisko. To je počátek „sedmsettřináctky“.
První už ryze skautský tábor byl na Hamru pod svatým Jánem v roce 1998 a nesl název „Zlaté údolí“. Ten jsme si budovali z větší části sami. Pro pitnou vodu se jezdilo do nejbližšího obydlí, kde měli studnu (hodně nám taky pomohli). Pamatuji se, že tam napadlo spoustu krup a stavěli jsme z nich pyramidu.
V roce 1998 jsme pořádali tamtéž „Rytířský tábor“ a to už nás bylo více. Na fotkách jsou hezké „gotické“ převleky a myslím, že kluci tam na kameru natáčeli i nějaký film s bitvou.
V roce 1999 před mým odchodem jsme postavili tábor na novém místě u Vůsí (blíž k přehradě a tam ještě několikrát oddíl tábořil). Šlo o indiánský tábor „V údolí Kamu“. Pamatuji si, že si tam pro své gurmánské pokusy donesl Zdenda Urban obrovský placák na zádech až z údolí od přehrady. Pochopitelně největší atmosféru měly slibové táboráky na závěr tábora. To byl pro mne jako vůdce oddílu asi nejsilnější zážitek a pro slibující myslím taky.
Potom se už naše kroky rozešly a já pozoroval oddílový život jen z povzdálí. Občas jsem přijel třeba na táborový oheň…“
…
Někdy později se z jednoho oddílu staly dva – nadějkovský a sepekovský. Vedení sepekovských skautů převzal po At-puiovi Petr Urban, nadějkovské vedl Pavel Dvořák – Sporťák a od roku 2000 Václav Kašpar – Ý-áček. Ten v roce 2002 založil skautský oddíl v Chyškách.
Nějakou dobu tedy fungovaly v Nadějkově, Sepekově a Chyškách tři oddíly – program během roku jsme měli vlastní, společně jsme jezdili na některé výpravy a tábory. Pro nedostatek vedoucích s vůdcovkami se ale oddíly začaly zase spojovat; nejprve nadějkovský s chyšeckým a od roku 2013 tvořili nadějkovští, chyšečtí a sepekovští skauti dohromady jeden oddíl s číslem 999. Toto číslo prý bylo vybráno proto, že vyšší už být nemohlo. Ve vedení se střídali Ý-áček z Chyšek a Petr Urban ze Sepekova.
V roce 2017 byly bohužel skautské schůzky v Chyškách zrušeny kvůli odchodu všech vedoucích. Některé z dětí začaly na schůzky jezdit buď do Nadějkova nebo do Sepekova, ale pro většinu to bylo moc komplikované. Třeba se tam ale skauti někdy vrátí…
